Únor 2010

Díky únorovým klimatickým podmínkám a množství sněhu jsem musel odložit pískování dutin a opravu zadních blatníků na později. Pustil jsem se tedy do jiných oprav.

Pravý sloupek dveří

Zadní sloupek u spolujezdce byl děravý jak řešeto. Pravděpodobně kvůli průniku vody mezi přeplátované plechy. Bohužel byl zrovna v místě opravy vyražený VIN karoserie, který nebylo možno zachránit. Naštěstí má auto ještě jeden VIN umístěný na tlumičové šachtě, který zůstane zachován a identifikuje tak verzi Mach 1.

Zde je spodní část lemu, ke které je přivařen vnější blatník. Níže bylo rovněž pár dalších děr.
Vrchní část nad zámkem dveří. Průsak vlhkosti mezi dva plechy udělal své. Zde je již vrchní část zkorodovaného plechu odřezaná. Postupně jsem začal vyrábět a tvarovat kousky plechu na opravu poškozených míst. Zde je spodní část.
Vrchní část vyvařena. Protože se jedna o poměrně tenké plechy zavářeli jsme je postupně po malý sekcích, tak, aby nedošlo ke zbytečnému zkroucení plechu vlivem tepelného namáhání. Zde je již svar obroušen.
Modelování části lemu určené k zafalcování blatníku. Snažil jsem se ji vyklepat z jednoho kusu. Zde je výsledek. Po několikerém zkoušení a upravování na místě.
A zde je zabodován.


Víko kufru

Víko kufru rovněž nebylo ve stavu nasaď a nalakuj. Víko obsahuje vnitřní výztuhy a prostor pod nimi je nepřístupný pro pískovaná. 100 % oprava by znamenala víko rozřezat a vše odrezit a vyvařit. Myslím, že v tomto případě už by se vyplatilo koupit rovnou víko nové v hodnotě asi 200 US. Já jsem zatím zvolil střední cestu a spokojil s kosmetickou opravou nejhorších míst Počítám s tím že vnitřní prostory budou vystříkány voskem a tím pádem se minimalizuje postup další koroze.

Zde je víko připravováno na vyvaření. V zadní části bylo několik prorezlých děr o velikosti do 2mm. Zvolili jsem rychlou opravu přímým zavařením děr. Samozřejmě vhodnější by bylo odřezat celý zadní plech a vyměnit za nový plech. To bych ale raději, jak jsem zmiňoval výše, koupil rovnou celé nové víko.
Ve vnitřní spodní části byly díry už trochu větší a hlavně byl zkorodován spodní lem. Provedli jsme upevnění zadní částí pomocí jeklu, aby plech držel v rovině a opatrně odříznul vnitřní část lemu.
Zde je vnitřní část lemu navařena. Pak následovalo navaření vnějšího proužku plechu a zabroušení svarů. Myslím, že se výsledek docela povedl.
Bohužel při pískování se rovné plochy zdeformovaly a propadly asi o 3 mm dovnitř. Plech nedržel tvar a bylo jej možné promačkávat tam a zpět. Anglicky se to tomuto jevu říká "oil canning". Jediná možnost jak se tohoto zbavit, je plech tak říkajíc smrsknout zpět do původního tvaru. Existuje několik více či méně účinných metod jak toho dosáhnout. Profesionální karosáři asi na mými pokusnými metodami ohrnou nos ,ale já jako naprostý laik jsem byl odkázán na studium informací z internetu. Na obrázku je pokus o srovnání boule kladivem na tvrdší podložce. Nehodí se kovadlina neboť dochází k velké deformaci. Pytel písku, kde se síla úderu rozloží je vhodnější. Tato metoda je ovšem v této fázi poměrně neúčinná. Asi nejvhodnějším a nejrychlejším způsobem, jak plech smrsknout zpět je použití propanového hořáku a postupného nahřívání (cca 10-15s) a rychlého ochlazení hadrem namočeným ve studené vodě. Postupoval jsem po obvodu boule a po asi 6 ti cyklech plech opět získal zpět svoji tvrdost a pevnost.
Nyní již může nastoupit klasická technika a to dotvarování boulí pomocí kovadlinky a kladiva. Postupně je dobré kontrolovat pomocí příložníku nebo brusného papíru na podložce aktuální tvar boule. Světlé plochy na obrázku značí výš položená místa, tmavé naopak níže položené. Již na tomto obrázku je mezi nimi výškový rozdíl jen asi 0,5 mm. Finální metodou je použití tzv. "shrink" disku. Je to vlastně nerezový kotouč upnutý do flexy nebo leštičky. Pomocí něho se lokálně ohřejí vyvýšená místa. Doba jednoho cyklu aplikace je asi 10-15 sekund. Pak se pomocí mokrého hadru místo zachladí, je vidět stoupající pára. Tím dojde ke mírnému smrštění lokálních malých boulí a plech je pak nádherně rovný. Postup se dá na stejném místě mnohokrát opakovat bez obavy, že by došlo k probroušení plechu. Opravdoví machři opraví plech takovým způsobem, že není nutné použití jakéhokoliv kitu při přípravě pod lak.
Zde je finální kontrola tvaru pomocí pružného pásku.

Oprava prahu

Dále zmíním jednoduchou opravu zadní části prahu

Prahy byly jako jedny z mála části na autě z výroby pozinkovány, takže byly celkově ve velmi slušném stavu. Jediné místo určené k opravě, bylo v zadní části levého prahu v kontaktu s podběhem. Zde je podle odříznutého kusu originálu vytvarován nový díl. A zde je zabodován na místo.

Přední blatník

Přední blatníky byly v dost zoufalém stavu. Podepsala se na nich koroze a zároveň byly i deformovány drobnými kolizemi, kterými asi auto v minulosti prošlo. Začal jsem mít velké dilema zda se vyplatí je vůbec opravovat. Ovšem cena nových včetně dovozu by se vyšplhala ke 30 tisícům. Takže jsem se pomalu pustil do jejich opravy. Případná výměna za nové v budoucnu bude možná vždy.

Nejprve jsem odvrtal vnitřní výztuhy a držáky předních světlometů. Zde je pár fotek nejhorších míst. Ve skutečnosti to vypadá samozřejmě hůř :-) Přední část je deformována a navíc vyrezlá.
V horní části je spousta děr. A přehled pokračuje.
Začal jsem zadní spodní hranou. Před odřezáním jsem si na papírovou šablonu obkreslil základní kontury a vytvaroval z 1 mm plechu nový díl. Ten jsem přiložil přes starý díl, dotvaroval a prořizl přes oba dva. Tím se mi je podařilo přesně zalícovat.
Zde je kus zabodován na místo. Opět je důležité vařit pomalu a nechat čas na ochlazení, aby nedošlo k deformaci plechu. Zde je zadní část již téměř hotová.
V přední časti jsem si podobně připravil další kousek na opravu. Bohužel z vnitřní strany je plech ztenčen, že bych mohl dělat spodek kompletně celý nový. Ještě nejsem rozhodnut co s tím. Navařeno na místo.
Takto zatím blatník vypadá. Pozn: kolo slouží jako demonstrační materiál a není z Mustangu :)

Tím prozatím končím opravami v únoru. Poslední víkend jsem nemocen, takže mám alespoň čas napsat tento článek.